Sir Steven Redgrave je britský sportovní velikán, jehož jméno se stalo synonymem pro vytrvalost, odhodlání a neochvějné odhodlání zvítězit. V historii olympijského sportu je jen hrstka sportovců, kteří dokázali vyhrát zlatou medaili na pěti po sobě jdoucích olympijských hrách – a Redgrave je mezi nimi nejen jediný veslař, ale i jeden z těch, jejichž příběh nepřestává inspirovat.
Narodil se 23. března 1962 v městečku Marlow v hrabství Buckinghamshire. Už jako mladý chlapec projevoval sportovní talent, ale teprve když objevil veslování, našel disciplínu, která mu sedla fyzicky i mentálně. Trénink na Temži, dlouhé hodiny dřiny a touha po dokonalosti jej brzy vynesly do britské reprezentace.
Své první olympijské zlato získal v roce 1984 v Los Angeles ve dvojce s kormidelníkem. V dalších čtyřech olympiádách – v Soulu 1988, Barceloně 1992, Atlantě 1996 a Sydney 2000 – pokaždé zvítězil, přestože vesloval s různými parťáky a v různých disciplínách. V tom je jeho výjimečnost: byl nejen fyzicky neuvěřitelně silný, ale zároveň taktický, týmový a schopný se přizpůsobit.
Za jeho třetím a čtvrtým zlatem stál stabilní partner Matthew Pinsent, se kterým vytvořil jednu z nejdominantnějších dvojic v dějinách veslování. Jejich synchronizace a síla byly dechberoucí. Společně získali i několik titulů mistrů světa a inspirovali celou generaci mladých veslařů.
Ještě větší obdiv si Redgrave zaslouží za to, že od roku 1992 žije s diabetem 1. typu. V době, kdy diagnóza znamenala velkou nejistotu ohledně pokračování v profesionálním sportu, Redgrave překonal nejen pochybnosti lékařů, ale i nástrahy nemoci. Naučil se kontrolovat hladinu cukru v krvi i během extrémní fyzické námahy a svým přístupem rozbil stereotypy o tom, co všechno je s cukrovkou možné. V roce 1997 mu byla navíc diagnostikována i ulcerózní kolitida, přesto se nepřestal připravovat na olympijské hry v Sydney, kde završil svou kariéru pátým zlatem.
Když po vítězství v Atlantě 1996 žertoval: „Jestli mě ještě někdy uvidíte ve vesleřské lodi, máte povolení mě zastřelit,“ málokdo věřil, že se v roce 2000 skutečně vrátí. Ale v Sydney dokázal opět nemožné – a jeho závěrečné olympijské zlato se stalo legendární tečkou za výjimečnou kariérou.
Po skončení aktivní dráhy se věnuje charitě, přednáší o sportu, zdraví a motivaci. Angažuje se také v organizaci British Rowing a podporuje mladé talenty. V roce 2001 byl povýšen do rytířského stavu a o deset let později uveden do Britské olympijské síně slávy. Kromě toho je patronem několika zdravotnických a sportovních organizací.
Autor článku: Erik Šrámek