Sladidla od S po Z

V tomto posledním dílu si probereme sérii jednotlivých sladidel od S po Z povolených a
používaných v České republice. Budeme se snažit zařadit do přehledu všechna sladidla, s kterými se
spotřebitel může v potravinářských výrobcích setkat. Nechceme však vynechat ani přírodní látky se
sladkou chutí, které se při průmyslovém zpracování běžně neužívají, avšak v domácích podmínkách
jimi mohou být pokrmy či nápoje dochucovány.

Sacharin – sladidlo prověřené více než stoletým užíváním

Sacharin po chemické stránce je sulfimid kyseliny benzoové, vyrábí se synteticky z toluenu. Jako
sladidlo se obvykle používá jeho sodná sůl. Pro lidi, kteří se neorientují v chemii to může znít strašlivě,
ale ve skutečnosti je to v podstatě neškodný čistě bílý prášek, asi čtyřistakrát sladší než cukr.
Sacharin byl zcela náhodou objeven v roce 1878 na universitě v Baltimoru, USA. V následujících
letech 19. století byl postup jeho výroby patentován, a jako řada jiných látek sladké chuti postupně
komplexně testován z hlediska zdravotní nezávadnosti. V těchto testech sacharin obstál a začal být
od počátku 20 století komerčně celosvětově využíván jako náhradní sladidlo. Jméno sacharin je také
odvozeno od jména sacharóza, tedy cukr.
Sacharin byl od počátku využíván nejen diabetiky, ale i zdravými lidmi, kteří z nějakých důvodů
potřebovali omezit spotřebu cukru, nebo pro které byl cukr nedostupnou komoditou. Jedno kilo
sacharinu dokázalo nahradit téměř půl tuny cukru. Sacharin je nezávislý na zemědělské výrobě, byl
k disposici i v období světových válek, byl levný, dostupný, byl hojně využíván, obchodován i pašován.
Počátkem 70 let minulého století byly v USA laboratorní krysy krmeny vysokými dávkami sacharinu a
v důsledku toho byl sacharin spojován s vývojem rakoviny močového měchýře u hlodavců. Načež
v USA musely být výrobky obsahující sacharin opatřeny varovnou nálepkou. Ale jako již dříve
v minulosti žádné podezření o škodlivosti sacharinu se nepotvrdilo, a tak po roce 2000 bylo opět
úředně potvrzeno, že sacharin není na seznamu látek potenciálně škodících lidskému zdraví.
Bohužel navzdory realitě existuje stále dostatek lidí majících z různých osobních důvodů nutkání
opakovaně strašit údajnou škodlivostí sacharinu. Běžnému spotřebiteli by mohlo postačit vědomí, že
sacharin je v ohromných kvantech využíván ve většině zemí světa, včetně nejvyspělejších zemí, země
Evropské Unie, USA a že to jsou současně země, které mají dobrou zdravotní péči a jejichž obyvatelé
se dožívají nejvyššího věku.
Sacharin jako stolní sladidlo má prakticky universální použití v domácnostech, výborně se hodí
například ke slazení kávy a čaje. Lidé, kteří si zvykli číst složení výrobků na etiketách budou

bezpochyby vědět, že sacharin je přítomen v řadě výrobků běžné spotřeby, kdy si jeho přítomnost
většina lidí ani neuvědomuje, např. žvýkačky, nealko nápoje, zubní pasty, nakládané okurky a mnoho
dalších.

Sirup z Agáve

získává v posledních letech oblibu po celém světě i u nás. Výhodou nejen pro diabetiky je
nižší glykemický index (pomalu zvyšuje hladinu glukózy v krvi ve srovnání například
s řepným cukrem). V agáve obsažený inulin (fruktan = dlouhé řetězce složené především z
fruktózy) se nejprve hydrolýzou štěpí za vzniku fruktózy. Fruktóza (ovocný cukr) nepotřebuje
v ke svému zpracování v lidském těle inzulín, pokud není konzumována v nadměrném
množství. Není vhodné překračovat maximální denní dávku 25 g. Sladidlo je nevhodné pro
pacienty, kteří se léčí s dyslipidémií (mají zvýšenou hladinu tuků v krvi). Obsahuje stejné
množství energie, jako cukr řepný či hroznový. Neměli by ho konzumovat pacienti, kteří se
snaží zhubnout. Je o 30 % sladivější než sacharóza. Fermentace inulinu je podstatou výroby
tequilly. Předností sirupu je, že nekrystalizuje, vydrží ca 3 roky. Sirup z agáve se vyrábí
z Agave tequiliana i jiných druhů. Neměli by ho používat diabetici 2.typu. Naopak je toto
sladidlo výhodné pro těhotné a kojící ženy diabetičky.
Předností tohoto přírodního sladidla je podstatně vyšší obsah antioxidantů než má rafinovaný
cukr nebo kukuřičný sirup (HFCS), avšak nižší než med, hnědý cukr nebo javorový sirup.
Nektar z agáve se často konzumuje přímo, stejně jako med nebo javorový sirup. Zvyšuje
vláčnost pekařských výrobků.

Thaumatin E957

je směsí sladce chutnajících proteinů rostliny Thaumatococcus daniellii, která se vyskytuje v
západní Africe. Tato látka je přibližně 2000 – 3000krát sladivější než běžný cukr. Neobsahuje
žádné kalorie. Vzhledem k jeho chuti, vůni po lékořici a možnosti dobré kombinace s
ostatními sladidly, se používá zejména jako zvýrazňovač chuti. Nevyvolává zubní kaz. Sladká
chuť přetrvává několik minut a má zpožděný nástup sladké chuti.
Thaumatin se používá k výrobě mnoha sladkostí, žvýkaček, nápojů apod. Látka je využívána
k výrobě zubních past, vitamínových přípravků, jako přísada do krmiv pro zvířata apod. Podle
výzkumů látka nemá žádné nežádoucí účinky. Světová zdravotnická organizace (WHO)
prohlásila sladidlo za bezpečné, protože látka nemá podle provedených studií žádné toxické,
karcinogenní, mutagenní, teratogenní, alergické a jiné účinky. Výše uvedené potvrzuje fakt,

že bylo sladidlo po staletí využíváno místními obyvateli západní Afriky a nebyly zjištěny
nežádoucí účinky. Konzumace velkého množství může fungovat jako projímadlo. 
V EU i v ČR je používání thaumatinu, v omezeném množství a do vybraných výrobků,
povoleno. V USA a v Japonsku je používání látky také povoleno.

Xylitol E967 (březový či dřevěný cukr)

je přírodní sladidlo, které patří do skupiny alkoholických cukrů. Nachází se v přírodě v mnoha
druzích ovoce a zeleniny, hlavně v malinách, švestkách, jahodách, kukuřičných plevách,
zrnech ovsa nebo některých druzích dřeva. Má asi o třetinu menší kalorický obsah než řepný
cukr (sacharóza). V potravinářství se používá nejen jako sladidlo, ale i stabilizátor,
zvlhčovadlo nebo plnidlo v nízkokalorických potravinách. Na jazyku vytváří příjemný
chladivý pocit, proto se používá ve žvýkačkách. Používání xylitolu je vhodné pro diabetiky,
pro pacienty, kteří drží redukční dietu nebo mají problémy s kazivostí zubů. Výborný účinek
xylitolu v prevenci zubního kazu je založen na jeho průniku do bakteriální buňky a jejím
následném, zničení. Zároveň snižuje tvorbu zubního plaku. Tento efekt je posílen současnou
přítomností fluoru. Také u xylitolu je třeba zachovávat doporučenou denní dávku. Při jejím
překročení se mohou projevit projímavé účinky. Toto sladidlo je povoleno k používání v EU
tedy i v ČR.
Pozor: Pro psy, především malých plemen, je xylitol nebezpečný. Vyvolává u nich
hypoglykémii. Potraviny obsahující xylitol, jsou pro psy nevhodné či dokonce jedovaté.

Co říci na závěr?

Ideální sladidlo bohužel nebylo dosud nalezeno. Pro běžnou populaci zdravých lidí jsou
nejvhodnějšími sladidly bezesporu sacharóza, glukóza a další sladidla složená z těchto složek.
Ovšem i tato pro tělo přirozená sladidla mají i u zdravých lidí svoji doporučenou maximální
denní dávku, například sacharóza 50 g /den.
Sladidla obsahující glukózu, sacharózu a další sladidla složená z těchto cukrů nelze
doporučit k používání pacientům s cukrovkou!
Pro většinu diabetiků jsou to sladidla nevhodná, jejich používání nemocným cukrovkou škodí.
Co je zdravé pro jednoho, nemusí být ideální a zdravé pro jiné!
V některých případech, například u diabetiků 1. typu, může ošetřující diabetolog povolit
určité výjimky. Ovšem povolená maximální denní dávka, je značně nižší než u zdravých lidí.

Pro diabetiky jsou vhodná přírodní sladidla, která nepotřebují ke svému zpracování
v těle inzulin a nezvyšují hladinu cukru v krvi. Výhodnou vlastností některých sladidel je
nulový obsah energie. Vhodné jsou také alkoholické cukry, které mají také nižší obsah
energie.

Nenašli jste nějaké sladidlo, které používáte? Tak nám napiště, rádi doplníme!